Teddy od Krkonoš

V poslední době se stává trichofytóza závažným problémem v chovech králíků (i našich "pokojových") Onemocnění způsobuje velké ztráty v chovech, nejméně ovlivněním kvality kožešiny, narušením plemenářské práce, zpomalením vývoje a růstu nemocných zvířat a stejně důležitá je i skutečnost že nemoc je přenosná i na člověka !!!
Nejčastějším původcem trichofytózy je Trichophyton metagrophytes. Klinické projevy kožních změn se mohou vyskytovat na těle králíků všech věkových kategorií (místa se slepenými chlupy, drobné šupinaté ložiska, vypadávání srsti, alopetické kruhové ložiska různé velikosti pokrytá šupinami ). K léčbě trichofytózy se doporučuje mnoho přípravků k lokální aplikaci, jenž však výskyt onemocnění neutlumí a to kvůli všeobecně známé vysoké odolnosti dermatofytů na běžné léčivé i desinfekční prostředky.
Proto vakcínace králíků a jiných kožešinových zvířat proti trichofytóze vakcínou TRICHOPELEN je jediný účinný způsob prevence i léčby při tomto onemocnění.
TRICHOPELEN inj. sicc. ad us. vet.
Vakcína proti trichofytóze kožešinových zvířat
Dávka: Králici se vakcinují od věku 6ti týdnů, aplikace: i. m.
profylakticky: dvakrát 0,5 ml,
terapeuticky: dvakrát až třikrát 1 ml, interval mezi vakcinací a revakcinací je 8 - 12 dní.
Balení: 1 ml, 5x10 ml, 50ml

Přisáté klíště
Klíšťata se zpravidla přisávají králíčkům na neosrstěná místa (na osrstěná se díky velmi husté srsti nemají šanci dostat až na kůži), např. na oční víčka, do uší, na hranu nosánku atp.
Prevence: pomáhá přípravek Biokill (je šetrnější než Frontline - po olízání byly případy přiotrávení králíčků), který lze dostat u veterináře a v lékárnách. Dle návodu na obalu se stříká po celém těle do odhrnuté srsti.
Léčba: v případě, že se klíště přeci jen přisálo, uchopte klíště co nejblíže pokožce speciální pinzetou (k dostání v lékárnách cca za 30 Kč). Díky přenosu nemoci jako např. boreliozy z infikovaného klíštěte na něj raději nesahejte holýma rukama, klíště nerozmačkávejte. Je riziko infikování se i přes neporaněnou kůži. Klíště pomalu vyviklávejte do stran, až se samo uvolní. Pokud to jde, namazejte ho ještě předem něčím mastným (máslem, kosmetickou vazelínou...) ale opatrně, aby se mastnota případně nedostala králíčkovi do očička nebo jinam, kde by způsobila akorát problémy. Ranku následně opatrně desinfikujte - např. peroxidem, jodovou tinkturou, ajatinem, betainem, alkoholem. Pokud se klíště podařilo přetrhnout, ranka s hlavičkou se často zanítí. Místo dobře desinfikujte, hlavička se většinou během několika dní sama odhojí. Místo přisátí ještě několik dnů pozorujte. Varovným příznakem je především otok, výrazné zčervenání, zvláště pokud skvrna uprostřed bledne. V těchto případech vyhledejte veterináře.
Podrobnější informace naleznete na těchto stránkách, více kušeností s konkrétními veterináři
.................................................................................................

         Jak králíčka přepravovat

Pro přepravu zakrslích králíčků jsou nejvhodnější plastové přepravky pro hlodavce (přepravka musí být dost velká a dobře větratelná). Takováto přepravka se vám bude hodit nejen až si králíčka povezete domů, ale také až s ním pojedete k veterináři (očkovat by se králíček měl dvakrát ročně). Pokud nemáte plastovou přepravku určenou přímo pro přepravu hlodavců, lze dobře použít třeba i skládací plastovou bedýnku (běžně prodávanou ve větších marketech a určenou doslova na „cokoli“). Jedinou nevýhodou je, že při přepravě v takovéto bedýnce musí někdo celou dobu králíčka hlídat,aby z bedýnky nevyskočil. V nejnutnějším se může použít i papírová krabice.

Co dělat a nedělat poté, co si přinesete králíčka domů

 Odstraňte z jeho dosahu všechny kabely a šňůry (králíci je rádi hlodají, zvláště pokud jim někde překážejí v průchodu).Chraňte ušáka před setkáním se psy.

Nenechávejte rozestlané peřiny, z nějakého (mě neznámého) důvodu jsou peřiny velkým lákadlem pro vyčurání se do nich. Jsou tak měkké a krásně se to do nich vsákne. To si přeci králíček nemůže nechat ujít. Má k tomu sklony mnoho králíků, i těch vychovaných, kteří se jinde nevymočí. Zbytečně tedy neriskujte - aspoň zezačátku.

V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), tak v té chvíli, právě když ho nachytáte přitom ho hned odneste na místo, kde chcete aby chodil na toaletu a postarejte se aby tam chvíli zůstal (bedýnka, kočičí záchod, zvolený roh v králíkárně). Měl by to brzy pochopit. Podchytit chození na toaletu hned ze začátku je nesmírně důležité.

Buďte na něj hodní, i incidenty se pokuste řešit mírně. Jde teď hlavně o to, aby k vám získal důvěru a nebál se vás. Nesmíte to zkazit, hlavně v prvních dvou měsících si dejte záležet.Králíka chvalte za to co udělá dobře.

Mluvte na něj tiše, nekřičte, nezvyšujte hlas (místo zvýšeného hlasu je v případě potřeby lepší použít varovný tón). Jemný hlas na něj působí blahodárně, zvyšuje jeho důvěru. Mluvte s ním často, netvařte se že je vzduch. Při příchodu ho pozdravte, také ráno když vstanete. Pokud do něj omylem kopnete, omluvte se mu. Když něco dělá dobře, pochvalte ho.Věnujte se mu, věnujte mu čas. Berte ušáka občas do ruky, zvyknete ho tak na zvedání a nošení. Posaďte si ho na klín a hlaďte jej. Opět ho zvykáte, časem třeba přijde a sám si k vám na klín vyskočí a nechá se hladit.

Hlaďte králíka jemně, nesahejte mu přitom do očí, netiskněte králíčka příliš silně - jinak mu hlazení bude nepříjemné. Chytejte a zvedejte ho opatrně, aby ho to nebolelo. Dle mého pozorování králík ocení, když se občas vy snížíte k němu a hladíte ho na zemi bez zvedání.

Pokud králíka chytíte do ruky, nemělo by vždy následovat něco nepříjemného (např. zavření do králíkárny či klece). Mohly by pak mít tendenci utíkat, když uvidí že ho chcete chytit a zvednout. Králíka občas berte do náruče jen tak, pohlaďte ho a pak ho zase položte. Nebude se tolik bát zvedání. Nebude cítit ohrožení.

Od teď se musíte stále dívat kam šlapete, alespoň ze začátku, kdy se vám králík bude více plést pod nohama. Pokud nesete něco dobrého co králík chce, je zvýšené riziko toho, že vám začne samou radostí skákat před nohama a vy ho nechtě nakopnete. Pokud do něj omylem kopnete, nebo mu šlápnete na pacinku, hned se mu omluvte.

Pro krmení mu určete jedno místo. Měl by mít vlastní misku. Může dostat pamlsek i jinde, ale tak aby věděl kam se má vracet pro jídlo.

Králík údajně jí až 70 x denně, je pro něj nebezpečné aby měl dlouho prázdný žaludek. To neznamená, že se teď máte snažit svého miláčka vykrmit. Jen by měl mít vždy k dispozici seno (i přes noc) a vodu.

Králíkovi dorůstají řezáky ročně až o 13 cm, takže si je musí brousit. Měl by mít něco na hlodání - větvičku z ovocného stromu, tvrdý chléb, zrní. Jinak začne hlodat králíkárnu nebo nábytek. Přerostlé zuby mohou způsobit zdravotní komplikace.

Králík by měl dostávat nejen suchou potravu (hlavně seno, trošku krmné směsi ze zrní), ale i šťavnaté zelené krmení. V létě to může být tráva, listy pampelišek (ve městě utržené raději omyjte a osušte kvůli znečištění psími výkaly ap. Osušit proto, aby se králík nenadmul). V zimě mu můžete zpestřit jídelníček kedlubnou, zelenými natěmi od mrkve, lístkem kapusty (ne moc a ne moc často, je plynotvorná), salátem (nepřehnat, nemusí být ve větším množství ideální pro králičí zažívání), jablíčkem, zelenou petrželkou, mrkví (pokud králík mrkev odmítá, zkuste mu dát mrkev krájenou na menší kousky či strouhanou). Sami uvidíte co mu bude chutnat.
Někteří králíci sice pijí vodu, ale pokud dostanou na výběr vodu a mléko, vyberou si mléko.To záleží na individuálních chutích.

Pro první očkování - jak uvádí časopis ifauna - je optimální stáří 10 týdnů a revakcinace se provádí za 6 měsíců. Potom je třeba ji opakovat každých 6 měsíců, protože imunita po vakcinaci přetrvává 4 - 6 měsíců. Provádí se očkování proti králičímu moru a myxomatóze. Lze použít kombinovanou vakcínu PESTORIN MORMYX. Veterinář mi na otázku očkování sdělil, že králíčky narozené na podzim stačí poprvé naočkovat v březnu a potom přeočkovat jednou ročně na jaře, za předpokladu, že jsou chováni v bytě a ne venku.

Králíci jsou také mlsní a malá králíčata si docela dají říci na kousek sušenky. Vzhledem k tomu, že to není jejich přirozená strava, je možno to použít pro výcvik, za odměnu nebo občas jen malý kousíček sladkosti pro chuť. Rozhodně byste je neměli krmit hlavně sušenkami a čokoládou ačkoli jim tak chutná, neprospělo by jim to.

Králíčkovi umožněte, aby se mohl kdykoli vrátit do králíkárny (pro vodu, seno, na toaletu)
S bytem ho seznamte postupně. Už se mi stalo, že se králík neuměl hned vrátit ke svému domečku, nevěděl kudy zpět a tak udělal loužičku na podlaze. Prostě zabloudil. Otevírejte mu nové prostory postupně aby se mohl dobře zorientovat. (první dny pouze místnost kde má králíkárnu, za pár dní další pokoj atd...).

Buďte pro králíka čitelní, usnadní to vaši komunikaci. Dávejte mu najevo tónem hlasu, rychlostí hlasu, pohybem ruky a postojem těla jasné signály. (varovný tón hlasu, pochvalný tón hlasu, konejšivý a uklidňující, ruka která nabízí dobrotu, ruka která chce hladit, ruka a hlas který volá, podřepnutí a natažená ruka, varovné tytyty prstem před králíkem když dělá nějakou neplechu, tlesknutí do dlaní je pro králíka nepříjemný zvuk zvláště když je blízko něj a dá se použít k výchově, pokud ho třeba chcete odradit od toho aby do něčeho hlodal).

Co se králík může naučit i později

Některé věci se králík později opravdu těžko učí (stříhání drápků, koupání, braní do ruky). Jiné věci je možno jej naučit i později. Vždy jsem chtěla, aby mě Wendy při příchodu domů přišla přivítat ke dveřím. Tři týdny jsem jí cvičila. Při mém příchodu jsem jí přivítala milým hlasem a zavolala ji jménem (bez zamlaskání), a poté jsem za ní došla a nabídla jí něco dobrého (list salátu, petrželku, kousek kedlubny). Postupně si začala spojovat chrastění klíčů a klapnutí dveří, mé či manželovo náhlé objevení + příjemný hlas hovořící k ní s nějakou dobrotou. Po třech týdnech mě na 60 % při příchodu očekávala u dveří, v dalších 20% přiběhla okamžitě po zavolání.
Na králíky nekřičet, nebít je, nešlapat po nich

Jakmile si váš králík spojí nějaký zvuk, situaci, tón hlasu, váš výraz, naklonění těla nebo styl napřažení ruky s určitým důsledkem, je to poměrně spolehlivé a obtížně odnaučitelné. Z předcházející části tedy snadno odvodíme i negativní asociace. V případě, že si s vaší osobou králík spojí bolest, křik, častá kopnutí (ačkoli neúmyslná) nebo jiné nepříjemnosti, bude se vás prostě bát, nebo k vám nezíská takovou důvěru jak byste chtěli. U některých králíků to dokonce může vést k agresivitě. Nesmíte dopustit aby se vás králík bál !To samozřejmě neznamená, že mu musíte všechno dovolit. Je ovšem třeba zvolit takové způsoby, jak králíkovi ukázat že něco nemá dělat, aby to nevedlo k jeho strachu z vás.

Jeden chovatel zvolil k ukázňování nepříjemné hvízdnutí z povzdálí + hození měkkého balíčku papírových kapesníčků po králíkovi tropícím neplechu, nebo lezoucím tam, kam nesmí. To řešilo problém výchovy a rizika negativních asociací s osobou chovatele. Králík spojil nepříjemné pocity s místem v kterém byl nebo s činností kterou dělal, což je účel. Stejně tak je možné se za určitých okolností přiblížit k vyjadřování zvířat a zavrčet nebo zasyčet.

Takto se mi podařilo napravit jeden nedostatek v chování králíka Sandyho. Sandy z ničeho nic začal při lízání ruky kousat. Bylo to až k neuvěření u tak mírumilovného a flegmatického králíka. Když se množily stížnosti od ostatních členů rodiny, vzala jsem si Sandyho několikrát denně stranou k výcviku. Dostal k dispozici moji ruku, a ve chvíli, když jeho lízání přešlo v kousnutí či štípnutí, nepříjemně jsem zachrčela a ucukla rukou. Po 4 dnech to pochopil a problém už se nikdy neopakoval. Musím ovšem podotknout, že se jednalo o dospělého a dostatečně ochočeného králíka. U králíků, které máte měně než půl roku, je při metodách ukázňování potřeba velká ostražitost, protože je to především období budovaní vzájemné důvěry. Podotýkám, že zvolené metody výchovy se mohou do určité míry lišit podle povahy králíků (stejně jako tomu je u dětí).
Může přijít na zavolání

Nejlepší je začít s asociacemi už odmala. Jako příklad mohu uvést králičici Amálku. Od mládí jsem vždy před podáváním nějaké dobroty zamlaskala. Během 2 měsíců králičice přiběhla na zamlaskání v 60 % případů, po necelém půl roce přiběhla již na 99%.

Některé asociace ovšem vzniknou samovolně tak, že králík sám odkouká nějaké pravidlo. Králičice Wendy se např. naučila, že zašustění obalu od sušenky, kterému předchází odchod do kuchyně znamená, že se přineslo něco dobrého a že možná dostane ochutnat. Prostě to odpozorovala. Kdybych na ní náhodou chtěla zapomenout a nepodělit se maličkým kouskem, bude panáčkovat, pobíhat mi kolem nohou a sápat se na mě, takže se připomene. Samozřejmě to vede i ke komickým situacím, kdy jsem z kuchyně nepřinesla nic k jídlu, ale je to zabaleno v podobně šustícím obalu jako sušenka. Stejně tak Wendy pozná, že jím cokoli jiného. Asi odkoukala žvýkání, cinknutí příborů apod. a už ví co to znamená, takže se živě hlásí o slovo. Nepomohou ani pokusy o utajení dobroty.

Jak se s králíkem domluvit?

Podle mé zkušenosti je pro králíka obtížné rozpoznat slova. Větší úspěch vás čeká na zvuky lišící se od běžného hovoru, které snadno rozpozná (zamlaskání, tlesknutí, jemné zahvízdání ...). Zkuste jen tak mluvit a najednou vložte nějaký zvuk a dívejte se na králíka, zda na něj nějak reaguje - zpozorní, zavětří, zastřihá ušima, nastraží uši, nakloní se směrem k vám. Zvukům na které reaguje, a které rozpozná od běžné řeči pak můžete přiřadit určitý význam. Zvuk králík zachytí snadněji, když jej několikrát za sebou zopakujete a pak vždy následuje totéž. Zvuky by od sebe měly být dostatečně odlišné. Králíci snadno rozpoznají i jiné zvuky - např. šustění sáčku s něčím dobrým, zvuk otevření lednice a přihrádky se zeleninou, zvuk sypání obilí do misky, zvuk otevření dveří a chrastění klíčů při vašem příchodu .... Takže nejdůležitější úlohu hraje neverbální komunikace - a to oboustranně. Králík se vám také bude pokoušet různé věci říci či naznačit - svým chováním. Pokud bude tlouci miskou, asi chce najíst. Když vidí že máte něco dobrého, přijde k vám a pohledem se snaží říci "nezapomeň na mě, už tu čekám, chci taky kousek". Když přijdete domů, pozdravte ho. Když ráno vstanete, tak ho také pozdravte a vlídně na něj promluvte. Je to přeci člen vaší rodiny. Jistě vaši pozornost ocení, bude cítit že vám na něm záleží a že pro vás není jen vzduch. Nestane se k vám lhostejným. Je to opět krok k důvěře a ochočení. Např. králičice Wendy ke mně přijde, když sedím u stolu, a jemně mi několikrát čumáčkem strčí do nohy. Tím na sebe chce upozornit. Buď chce pohladit, nebo něco k jídlu, nebo jí došlo pití, nebo si chce jen hrát. Musím pak začít pátrat co potřebuje. Rozhodně není dobré takové pokusy o komunikaci naprosto ignorovat. Potom by králíček mohl přestat jevit zájem o komunikaci s vámi.

Králíka nehlaďte do úplného vyhlazení, ale jen tak dlouho, dokud se mu to líbí. Až dá najevo že to stačí, nechte ho zas odpočinout. Jeho akce a odpočinek se v určitých intervalech střídají. Někdy se rád natáhne a odpočívá.

Každý králík má svoji osobnost, každý je jiný. Výchovu je třeba vhodně přizpůsobit jeho nátuře. Vybudujte vzájemný respekt. Králík by měl vědět, že pánem jste tu vy a ve své králíkárně on. Zároveň by měl pociťovat dostatečnou míru svobody, ale poskytněte mu jasné hranice. Moje králičice Wendy má např. zakázáno chodit do kuchyně. Ze začátku vyhledávala každou příležitost aby tam vniknula, prostě na to číhala. Po několika měsících pevného trvání na pravidle (vyhození tleskáním a jasnými gesty aby odešla a zavřením dveří) pochopila natolik, že už nečíhá na příležitost. Respektuje naše teritorium. Přesto musíme dveře do kuchyně zavírat. Když zůstanou 5 minut otevřené, už to není katastrofa jako dříve. Po půl roce to respektuje natolik, že když sedíme v kuchyni a necháme otevřené dveře a ona by chtěla přijít za námi (králík je rád ve společnosti lidí), tázavě se zastaví mezi dveřmi a podívá se na nás, jestli nebudeme protestovat. Pokud vidí, že jí nechceme vyhodit a nic nenamítáme, opatrně vejde, ujišťujíce se že je to OK. Pokud však začneme protestovat a velet jí rázným hlasem a gesty k odchodu (takový ten pohyb jaký má zedník když nahazuje omítku), otočí se a jde ven.

Všechno však chce čas a pravidelné opakování.Nečekejte dokonalost,občas králík pravidla poruší.Když zjistíte, že se králíkovi něco nelíbí (např. ho to lehtá), nezlobte ho tím, vede to pak k nedůvěře. Když se přiblížíte, bude mít potom obavy že ho zase chcete lechtat.
Neberte mu jídlo, které mu už jednou dáte, zlobí ho to.Když se mu nebudete v prvních týdnech dostatečně věnovat, mohlo by se stát že zdivočí, nebude se chtít nechat vzít do ruky, bude utíkat a schovávat se. Věnujte mu tedy čas.Králík nerad dlouho sedí tam kde praží slunce.Nedělejte příliš prudké pohyby, králíka to leká.Když se vám králík zdá nemocný, neváhejte s ním zajít k veterináři. Při průjmu je třeba dieta - jen seno, suché krmení, čistá voda a užívat lék od veterináře proti průjmu. Ten se rozmíchá do vody. Když to králík nechce, můžete mu tu vodu něčím, co má rád, ochutit. Průjem je třeba hned léčit, delší dobu neléčený je pro králíčka nebezpečný. Pokud ušák často kýchá, opět doporučuji návštěvu veterináře, který mu může dát např. injekci s antibiotiky.

Hygiena(králíci se myjí sami!!)

Pravidelná výměna podestýlky - zvláště v místě králíčí toalety - by měla být samozřejmostí. Nemělo by dojít k tomu, aby ležel v prostoru promáčeném močí. Králíček se myje sám (podobně jako kočka), takže není třeba jej pravidelně koupat. Kupříkladu králík, který není zavřený, má volný pohyb a na toaletu chodí do králíkárny často zvolí na spaní jiné místo - mimo králíkárnu.

Pokud jde o drápky, ty si králíček sám ostříhat neumí a přesto mu rostou, takže mu s tím musíte pomoci. Jestli se na střihání necítíte, svěřte to poprvé svému veterináři a nechejte se od něj poučit jak na to. Drápek je třeba stříhat v mrtvé části - ne tam kde vede červená žilka. Je to poznat pohledem proti světlu. Lépe než nůžkami, se stříhají kleštičkami na nehty. V přírodě se ušákovi drápky obrušují pohybem po různorodém terénu. Doma je třeba přírodě pomoci. Přerostlé drápky jsou nepříjemné jak pro vás (králík hrozně škrábe), tak pro králíka, kterému překážejí.

     Výchova a ochočení

Jak si ušáka ochočit, jaké metody zvolit pro výchovu

Králík myslí ve vzorcích chování, tzn. naučí se reagovat na signály které se často se stejným výsledkem opakují. V této fázi by jistě nebylo na škodu připomenout známý Pavlovovův reflex. Pro další výchovu je totiž pochopení králičího myšlení klíčové.